Šestý kvítek: Klidná jízda vlakem

Nějak takhle jsme kdysi jezdívali do/ze školy... časy se naštěstí mění :-)

V dobách dřívějších jsem se vlakem přesouvala každý týden, takže jsem už v tomto dopravním prostředku v životě strávila hezkých pár hodin (sečteno dohromady to nejspíš budou dny, týdny atd.). Obecně vzato mi tento způsob přemisťování se vyhovuje z dostupných možností asi nejvíc, protože auto ani osobní tryskáč nemám (a dlouho mít nebudu :-)) a v autobuse se mi dělá blbě.
Jako u všeho samozřejmě existuje i u cestování vlakem spousta věcí,  které ho dokáží proměnit v noční můru. Třeba minule, když si ke mně přisedla nesnesitelná dvojka nejspíš matky s dcerou, co se celou cestu cpaly  vlašákem, koblihama a vším možným a u toho pomlouvaly snad každého, koho znaly. Jako osobě vcelku anachronické a civilizací nedotčené se mi stává, že u sebe nemám sluchátka, takž pak můžu jen tiše trpět. Naštěstí se mi většinou podaří uhájit soukromí kupé (proto taky mám radši vlaky s klasickými kupé, holt tradicionalista) a můžu nerušeně spát, vychutnávat si ubíhající krajinu, myslet na příjemné blbosti nebo provozovat nějakou činnost dříve zmíněnou na blogu jako je čtení a pití kafe. A někdy se dám do řeči se spolucestujícími, cesta tak hned líp ubíhá a já mám ještě k tomu pocit zadostiučinění, že pro změnu někoho ruším já a ne naopak (nojo, já vím, tohle není sluníčkové, polepším se). Až se potkáme ve vlaku, aspoň si můžeme hezky pokecat,… ;-)