Pátý kvítek: Kafe

Netřeba slov...

Tak jsem to tu trochu zanedbávala, vylézání z tunelu holt žere čas :-) Abych to napravila, svěřím se dnes s jednou ze svých největších vášní. Den bez kafe pro mě prostě z definice nemůže být dobrý den. Vždycky mu něco bude chybět, něco voňavého a nejlépe v mém oblíbeném hrnku. Ovšem jednu věc musím podotknout hned zkraje: i když jsem velký milovník kávy, zdaleka se nemůžu počítat mezi bůhvíjaké znalce tohoto nápoje. Takže byste se mě marně ptali, jak připravit pravé italské espreso, a kdybyste mi ho hotové naservírovali, já si do něj barbarsky přidám vodu. Kromě toho, když je nouze nejvyšší, nepohrdnu ani tzv. „náhražkou“, tedy obyčejným instantním kafem, a zvládnu i to nejlevnější. Poněkud problematický chuťový zážitek pořád nezastíní fakt, že prostě kafe je kafe.
Doma mám naštěstí k dispozici kávovar, takže většinou nemám potřebu snižovat kvalitu svého zážitku na instantní úroveň. Už celý ten proces přípravy božského nápoje je pro mě malý obřad – jakmile začne přístroj pracovat, rozlije se pokojem známé kávové aroma, a protože jako každá závislost má i tato důležitý psychologický moment, už samotná ta vůně má na mě povzbuzující a naplňující účinky. A což teprve, když svoji činnost dokončí… Jak tenhle text píšu, začínám litovat toho, že už je deset večer. Protože hádejte na co jsem dostala obrovskou chuť…