Třináctý kvítek: Když Facebook slouží mně, ne naopak

Nevermore, xichtokraxno!

 Páni, už třináct krátkých článků v průběhu víc jak roku, to jsem ale dobrá! (To pozitivní myšlení je přece důležité, ne?) Každopádně mi nezbývá než přiznat, že spoustu mého času žere potvora jménem Facebook. Určitě to znáte - a když ne, můžete být jen rádi: Jenom si kontrolujete zprávy. A upozornění. A zeď. A jé, co to tu je za fotku? A tenhle článek je zajímavý. A tenhle člověk tvrdí tak nehoráznou blbost – počkat, já mu ukážu… Jéje, jak je možné, že už je tolik hodin?  

Nelze se proto divit, že to takhle nechci nechat. Několikrát jsem zvažovala úplný odchod z těchto pekelných tenat, ale… i přes tu tunu věcí, které se mi tam nelíbí, má holt některé praktické výhody. Třeba pohodlná a rychlá domluva s přáteli, spousta inspirace v různých tematických skupinách - a když nenajdu takovou, co mi vyhovuje, založím si prostě vlastní. Mým cílem je prostě zkrotit zlého pána a udělat z něj zase poslušného služebníka, jakým by měl být. Musím se pochválit, že minimálně částečně se mi to daří a má hlavní činnost spočívá spíš než v nekonečných a nikam ne vedoucích hádkách právě v domluvě s přáteli, poučení a zábavě v k tomu určených skupinách nebo hledání praktických rad. A pokud mám potřebu sdělit světu svůj názor nebo zareagovat na názor někoho jiného (což se furt děje celkem často, ne že ne), činím tak ve společnosti lidí, jejichž příspěvek mě nějak obohatí, ne náhodných internetových trollů. Čímž nechci říct, že stav je ideální, rozhodně však ne tak kritický jako donedávna. Tak mi tohle hlavně nezapomeňte sdílet a lajkovat!