 |
| Takhle nějak to vypadá... |
Jak už jsem tu jednou psala a jak je vidět i
z dosavadní frekvence příspěvků na tomto blogu, většinou zrovna
nepřekypuju dobrovolnou činorodou aktivitou. Občas se ale najde nějaké výjimka
jako právě vaření – ovšem za předpokladu, že výsledek doputuje i k někomu
dalšímu, kdo bude schopen mou kulinářskou snahu ocenit. Ne že bych byla nějaký
expert, když jsem sama, představují vrchol mého umu těstoviny hozené do hrnce a
mražená zelenina hozená na pánev. Objevovat další a další zákoutí kuchyňského
umění se ale stává mnohem zábavnějším, když výsledkem zároveň můžete potěšit
někoho dalšího. Vím přitom, že tohle není zrovna ten nejvyšší sluníčkový level
a kýžený stav by nastal, kdyby mě bavilo vařit i sama sobě pro potěšení, ale
nic naplat, udělat radost někomu dalšímu pro mě vždycky bude ještě o něco
onačejší. A to dokonce i za situace, kdy mé schopnosti ještě zdaleka nesahají o
moc dál než k pokrmům jako „cosi na bázi risotta“ nebo “maso a cosi na pánvi“. Jelikož už jsem se naučila ovládat elektrický
sporák do té míry, že nemám záchvaty paniky „kruci dyť to nehoří, vybouchneme“,
nestojí mým většinou víceméně poživatelným experimentům nic v cestě.
Žádné komentáře:
Okomentovat