Desátý kvítek: Sedět v chládku

Uznávám, že i toto počasí může mít své výhody...

Tak je to jasné, proč se na tomhle blogu dlouho nic neobjevilo, říkáte si možná. Navíc teď je posílání kdekoho do chládku docela aktuální téma… ale nebojte, do žádné vysoké hry kmotrů a špionů a jim podobných jsem se nezapletla, mluvím o věci tak banální, jako je počasí.
Banální nebo ne, nedávno znovu dokázalo, že podceňovat jeho vrtochy se nevyplácí; teď předvádí další ze svého širokého repertoáru způsobů, jak lidi potrápit a naštvat. Znáte to, člověka by ani nenapadlo, že bude dusno až k padnutí, koupete se ve vlastním potu a studená sprcha s najednou stává ze zabijáka libida předmětem vášnivé touhy… Ačkoliv je dost takových, co si z nějakého důvodu stavu vařeného humra užívají, já k nim nepatřím. O to víc dokážu ocenit fakt, že kancelář, kde pracuju, se nachází ve sklepních prostorách. Když je venku kosa, je tam sice kosa ještě větší, ale od čeho jsou svetry a podobné vynálezy, žejo. A v nesnesitelných vedrech přijde trocha zchlazení horké hlavy (a čehokoliv jiného) velmi vhod. Když člověk vyleze ven, je to teda docela šok… ale každý důvod těšit se do práce a zůstat tam co nejdéle je dobrý, ne?