 |
| Když už prej bude pořád prosinec, musíme si to aspoň užít. |
Tak strašně moc se těším, až sem budu moct dát nějakou tu ódu na jaro, a asi nejsem s podobným přáním sama. Ale když se kouknu z okna, naskýtá se mi krásná scenérie zimní krajiny, kterou chvílemi dotváří ještě pár desítek centimetrů sněhu navíc, když se rozhodne napadat. Takže jakmile ve sváteční pondělí konečně vysvitlo slunce, bylo po obědě a kávě, nastal čas na vánoční… eh, tedy velikonoční procházku. Páč jsem od přírody pecivál, mám vždycky pocit určitého morálního vítězství, když se vykopu ven k nějaké fyzické aktivitě jiné než je pouhé nutné přemístění.z místa na místo. A navíc, koulovačka na velikonoce, kdo z vás to má? (Mno, momentálně asi skoro každý, ale to je detail.)
Jak už jsem ale řekla, jsem pecivál, takže na procházkách nejvíc miluju návraty domů. Ten pocit příjemné únavy z protažených svalů, v zimě navíc s bonusem rozmrznutí zrampouchovaných končetin. Teplý čaj a suché fusekle je pak nutnou součástí povycházkového pohodlí, a všechny lenošivé aktivity jako
čtení se provozují tak nějak příjemněji. Zkrátka musím takové věci provozovat častěji, a počasí rozhodně nahrává všem aspektům zimních procházek. Aspoň má ta doba ledová nějaké výhody.
