Osmý kvítek: Končně jsem ochutnala zelený pivo!

Taky máte chuť?

Minimálně Brňáci vědí, že zelené pivo, čepované každoročně tematicky na Zelený čtvrtek, je fenomén. A já už ve štatlu vegetuju nějaký ten rok (vlastně víc let, než je mi milé přiznat), ale věřte nebo ne, za celý ten čas jsem ještě tuhle specialitu neokusila. Buď jsem byla pryč, nebo ho v příslušném zařízení už neměli a nechtělo se nám přesouvat, tohle nebo tamto, a já byla tak akorát zelená závistí vůči těm šťastnějším.
I letos to vypadalo, že bude vše při starém. Ve čtvrtek ticho po pěšině a pátek jsem strávila v posteli, ovšem ve společnosti velmi nevítané – s migrénou. Vyplazila jsem se tedy navečer do hospůdky přes ulici zkusit, jestli zabere alkohol, poslední to záchrana od mého trápení a zázračný všelék. A představte si, že neměli jen tak ledajaký alkohol – ano, po všech těch letech se konečně moje touha splnila a já mohla ten zelený zázrak okusit na vlastní ústa. Nebylo vůbec špatné, ale nekonala se ani žádná extrémní exploze dosud nepoznaných pivních rozkoší. Ovšem ten opojný pocit zadostiučinění, ten za těch pár korun navíc rozhodně stál! It is the small things, you know.        

Sedmý kvítek: Odhodlání

Požerte motivační citát, bitches :-D

Tak jsem to tu poněkud delší dobu neupdatovala, nojono, shit happens. To je tak, když člověk prožívá na jednu stranu jedno z nejkrásnějších období svého (dosavadního) života, na druhou stranu jedno z nejhorších, a to prosím obojí současně. Pak zbývá trestuhodně málo času na blogískování… jsem ale odhodlaná to změnit! Natěšené a velikášské odhodlání, věc mně velmi důvěrně známá, ovšem taky řádně ošemetná a prchavá. Tváří v tvář lenosti, nedostatku času, počátečním neúspěchům, nepříznivým okolnostem a podobným opruzům už vzal roha nejeden můj velký i malý sen. Na pohřebišti smělých plánů leží moje snaha stát se multilingválním géniem ovládajícím plynně několik světových jazyků a nejlépe návdavkem ještě všechny formy elfštiny, která se časem transformovala v mnohem skromnější plán nezapomenout dočista těch pár jazyků, kterými dokážu žblebtnout, a to včetně mateřštiny. Což se daří se střídavými výsledky. Ale jednou to přece už musí vyjít, ne?
Je to tak, přátelé, právě se nacházím v té sluníčkové optimisticky plánovací fázi, kdy mám pocit, že mi svět leží u nohou a jen čeká, až ho dobudu svými mnoha oslnivými talenty. Vím sice, že fskutečnosti si funguje sám o sobě bez mých talentů docela dobře a při každém mém pokusu o dobytí mi dává důrazně najevo, že to není tak horké – až mám chvílema pocit, že to je od něj záměrný a zlomyslný trolling. Ovšem jako zasloužilý účastník internetových diskusí neznám lepší zadostiučinění než vytrolovat trola, a právě na tom zrovna pracuju. Bez tvrdé práce to totiž nejde. Tak mi držte palce a pokud se vám ještě nic takového nepovedlo, zkuste to taky, už ten opojný pocit počátečního odhodlání za to stojí. O té počáteční fázi totiž něco vím.